O prknech, která neznamenají svět
Tomáš Zábranský
Jak to všechno začalo
Mé mapování umrlčích prken na Šumavě bylo dílem náhody. Při jedné z mých projížděk na motocyklu Simson, kterému jsem propadl už před léty, mi zrovna na Šumavě „zamrzla“ navigace. Pokusil jsem se odhadnout směr, ve kterém jsem předpokládal dosažení signálu, a pomalu vyrazil. Po chvíli mě cesta přivedla ke křížku, po jehož stranách stála dvě prkna. Zaujala mě, a tak jsem si je na památku vyfotil. Jenže o necelý kilometr dál jsem narazil na další dvě.
Stála na louce kousek od cesty, takže jsem si také pořídil fotku a radoval se ze svých fotografických suvenýrů ze Šumavy. Když jsem si pak večer v klidu domova fotky třídil, napadlo mě, že podobná prkna jsem spatřil kdysi dávno jako kluk při výletech s tátou. To byl první impuls k pátrání ve starých albech a přemýšlení, kolik takových prken se asi na Šumavě dochovalo. Bylo jasné, že těch původních, na nichž dnes stěží luštíme jména většinou německých obyvatel, nebude ve volné přírodě mnoho. Ale dozvěděl jsem se, že zvyk vystavování prken není úplně zapomenutý, a tak mě docela pohltila myšlenka najít je všechna. Nakonec i těch originálních bylo víc, než jsem čekal, bohužel už většinou v muzeích a jejich depozitářích.
Dnes mohu říct, že mi téměř sedmileté mapování umrlčích prken na Šumavě přineslo nejen spoustu zážitků, o které se s vámi na stránkách knihy podělím, ale hlavně desítky nových známých a postupem času přátel, kteří ochotně přispěli svými vzpomínkami a vědomostmi, pomohli mi sepsat příběhy…
Cena včetně dopravy 450 Kč
Objednávky můžete zaslat na e-mail: vitanyhost@seznam.cz nebo send@send.cz nebo telefonu: +420 777 333 370
Myšlenka uložit ta vyprávění na papír se zrodila snad už u prvních prken, u kterých jsem postával a přemýšlel, kdo asi byli lidé, jejichž jména jsem na prknech již jen s obtížemi luštil. Kdo prkno na jejich počest či památku vystavil, kdo na tyto zesnulé vzpomínal nebo ještě vzpomíná. Kdo asi něco ví?
Z počátku to byly jen kusé vzpomínky, to abych sám nezapomněl. Když jsem však začal hledat pamětníky i historiky, bylo najednou materiálu dost na to, abych pár článků mohl nabídnout paní Haně Voděrové do jejího časopisu Vítaný host na Šumavě, který se za dvacet let existence stal doslova fenoménem milovníků Šumavy. Články přijala, a tak se na stránkách časopisu v roce 2024 objevil čtyřdílný seriál. Ale pak to v podstatě začalo. Přicházela ke mně spousta informací o dalších prknech, dostával jsem skutečně mimořádné informace i mnohdy unikátní materiál. Dokonce i některá nová prkna vznikla jako reakce na články, což mi vyrazilo dech! A tak mě myšlenka na realizaci knihy docela pohltila.